Jak jsme již psali v jiných článcích , pozoruhodné závodnické výkony podával během letošní sezóny šedesátiletý veterán Miroslav Kasík z Plzně. Mírovo příběh zaujal i sportovní redaktorku Mladé fronty Dnes – plzeňský kraj a v dnešním vydaní vyšel tento krásný článek:

„Plzeňský (Sport)
Kasík, nezmar na žluté koloběžce

Plzeň – „Zavolejte za půl hodiny. Hraju šachy na internetu a nerad bych prohrál.“ Tak reagoval 60letý Plzeňan Miroslav Kasík na první žádost o rozhovor.

Šachista – senior, na tom není nic divného, řeknete si. Jenže Kasík je nejen šachista, ale hlavně koloběžkář. V české Rollo lize skončil letos na 17. místě. Přitom za sebou nechal desítky až o 40 let mladších soupeřů. To už je výkon!
Miroslav Kasík byl léta vyznavačem horského kola. Pak se náhodou dostal ke koloběžkám. „Líbily se mi, tak jsem si jednu koupil. Jen abych se občas projel,“ vzpomíná.
Jenže dělat něco „jen tak“ neumí. Takže přišly rychle první závody. „Na plzeňském Lochotíně se jela Zlatá koloběžka. Já se přijel podívat, jenže pořadatelé řekli, když tam jsem, ať jedu. Tak jsem jel v rámci závodu pro příchozí a vyhlásili mě jako vítěze. To ale trochu degradoval fakt, že jsem jel sám,“ směje se závodník.
Už druhý den však stál na startu dalšího klání. „Na doubravecké Lopatárně se jel další veřejný závod. Já byl druhý, ale protože jely jen ženy a děti a já jako jediný muž, opět jsem byl vítězem,“ líčí Kasík.
S lacinými výhrami se ale nespokojil. Za pár týdnů následoval závod v Praze a Kasík začal brát koloběžky vážně. „Poznal jsem, že bude třeba koupit závodní stroj. Jenže v obchodu měli jen modrý. Ten jsem nechtěl, mám rád žlutou barvu. Závodní koloběžku jsem tak měl až za nějakou dobu.“ Loni skončil Miroslav Kasík v seriálu Rollo ligy 30., letos už poskočil na 17. místo. Pro ilustraci, v Česku jezdí s licencí kolem šedesáti mužů. A jak se cítí mezi závodníky, kteří jsou o desítky let mladší?
„Výborně. I když je jim třeba patnáct, tykáme si. Mezi nimi mládnu,“ říká člen PSP – Klubu koloběhu Plzeň.
Kasík s nadsázkou tvrdí, že před rokem se z něj stal profesionál. „Šel jsem do důchodu, takže už nedělám nic jiného než jezdím. Každý den, i v zimě. Dopoledne 20 kilometrů na kole, odpoledne 30 na koloběžce.“ Závodnímu režimu přizpůsobuje i stravu. „Jím zdravě. Nechci, aby mi břicho vytékalo z dresu.“
Manželka už si zvykla, že „ten její“ je trochu jiný než ostatní muži v důchodovém věku. „Bere mě trochu jako blázna. Na dovolenou jezdí k moři, já trénuju.“
Nejstarší muž v koloběžkovém pelotonu se chce dál zlepšovat. Jezdit prý bude do doby, než mu to doktor zakáže. Ale protože je zdravý, zatím to nehrozí. „Takže asi než se zabiju,“ směje se.
Regionální mutace| Mladá fronta DNES – plzeňský kraj
Autor:
(fak)“
A já dodávám, že děkujme moc za pěkné psaní o koloběžkách