Páteční koloběžková jízda tří statečných s kilometry a obrovským celkovým převýšením na “královské trase“ z Plzně do Horní Blatné v Krušných horách dopadla úspěšně.
V pátek dopoledne po deváté ráno vyrazili z Plzně na prakticky stále stoupající cestu Petr Pešta, Martin Kadlec a Honza Pacina.
Počasí bylo dosti chladné, mlhavo a sluníčko nás začalo hřát až při prvním pořádném stoupání z obce Loza nad Manětín. Po sjezdu do Manětína a jízdě mírnějším terénem přišel další pořádný kopec do obce Bezvěrov. Na bitvu s převýšením začal doplácet, na koloběžce zatím téměř ještě benjamínek, Honza Pacina a v Bezvěrově rád přijal od Petra dvě “solné“ kapsle na zmírnění svalové únavy. Pak jela trojice v těsném závěsu po hlavní silnici přes Toužim až do Útviné, kde byl cca po 60 km plánován oběd. Což bylo v nejvyšší čas, protože Packy už měl hlad jako zasypaný horník.
Na teplý oběd a doplnění tekutin kombinací kofoly a piva padla téměř hodina, protože číšník byl jako zpomalený film.
Z plným břichem nás pak čekalo 6 km dlouhé stoupání východní částí Slavkovského lesa až do výšky přes 800 m.n.m a následně zasloužený sjezd do Karlových Varů. Jen škoda, že cesty dolů byly hodně rozbité a moc jsme si sjezdování neužili. Ve Varech jsme zavzpomínali a projeli místa MS 2004 a s již koženými obličeji jsme na fotce vyfoceni u jednoho z pramenů.
No a pak už se šlo do posledních 30 kilometrů. Packymu však dost docházelo a tak jsme se v Hroznětíně rozdělili a závěrečné horské stoupání o délce 10 km šel už každý za své.
V poměrně chladném počasí s několika přestávkami + obědem trvala cesta celkově okolo 7 hodin, průměrná čistá rychlost 19 km/h a čistý jízdní čas cca 5:40, celkové převýšení bylo 2560 metrů.
Na zpáteční cestě, už autem, jsme si dali jako odměnu v Domácím pivovárku u Hasrtmana, nefiltrovanou dvanáctku, ta chutnala.
A na závěr omluva Milanovi Gazárků, že jsme mu nedali včas vědět, jel by jinak s námi.