Míra Klán s odstupem zpracoval reportáž z koloběžkového výletu z listopadu loňského roku. Jo to ještě vypadalo, že zima bude a v popisovaném počasí to byl asi fakt zážitek.
Již tradiční sraz „starých“ bardů, který se loni (2006) uskutučnil dne 10.-12. listopadu na Šukačce zaznamenal výrazný nárůst aktivních koloběžců z jednoho na čtyři. Nedostatek strojů bohužel zapříčinil, že na již netrpělivě plánovanou vyjížďku, vyrazily pouze dva stroje z dílny P. Trojana a jedna Kostka. I přes nepřízeň počasí jsme Tomáš, Míra, Petr a Bára – na kole posílení nadšením vyrazili z Gerlovky na jezero Laka. Musím konstatovat, že sílící vítr s deštěm a sněhem prověřil nás i naše stroje poměrně dokonale. Ve vyšší nadmořské výšce přecházel déšť ve sníh, což bylo pro nás příjemnou změnou.
Při zpáteční cestě jsme zanechali Tomáše s Bárou na Hůrce a pokračovali po svejch (střídavě) přes Gerlovku, Tomandlův křížek ke kapličce. Pak následoval prudký sjezd po pláních přes rozcestí Suché studánky na barák. V náročném terénu šumavského nepříznivého počasí jsme se vyřádili opravdu dokonale. Neocenitelnou službu mi prokázal blatník na zadním kole (koloběžkáři ví, o čem je řeč) a přední brzda, která to vydržela. Do této akce jsem si myslel, že přední kolo nejde zablokovat. Jde. Petrovo účinné V-braiky to při sjezdu po pláních na Suché studánky dokázaly. V této situaci nedoporučuji opřít se nohou o zem a nadlehčit stupátko. I když jsme byli úplně promáčení, panovala dobrá nálada a cestou na Kolotoč – rozcestí pod Jedlovkou jsme se i docela zahřáli. To jsme ještě netušili, že nás čeká při sjezdu ke kapličce bláto (hodně bláta).
Pak už jsme moc nemluvili. Tachometr zaznamenal něco přes 30 km, průměrnou rychlost přes 12 km/h a maximální rychlost se blížila k 60 km/h. Při příjezdu na základnu jsem vykázali malé zpoždění. Nikdo se na nás za to nezlobil, byli rádi, že žijem.
Míra Klán
Tolik Míra, ještě má krásně zpracovanou tabulku převýšení, ale tu do těchto aktualit nelze vložit.