V pátek 27. října 2006 proběhl poslední koloběžkový souboj s královskou trasou z Plzně do Horní Blatné v Krušných horách a od té doby nic, zkrátka čas neskutečně rychle pádí někam pryč a nezbývá čas.

Až letos,…… v sobotu 19. září se uskutečnila další gladiátorská jízda, když nakonec se na start postavili dva „koloběžkoví letci“ Láďa Provod a Petr Pešta.
Počasí přálo, občas sice mírně foukalo proti, ale bylo teplo okolo 20°C a polojasno. A tak jsme s Láďou mírně po půl desáté vyrazili dosti svižně bez strachu z celkového převýšení 2560 m  a 113km téměř stále stoupající cesty.
Trasa byla stejná, těžké stoupání z Lozy do Manětína a pak do obce Bezvěrov. Po státovce do Útviny na oběd jsme pak výtečně valili a po cca třech hodinách jízdy a 65 kilometrech byl rychlostní průměr parádních 23,2 km/h.
Oběd byl relativně rychlý a pak další 6 kilometrů dlouhé stoupání východní částí Slavkovského lesa až do výšky přes 800 m.n.m a sjezd do Karlových Varů.  Asfalt na této cestě byl ještě hrubější než v roce 2006, ale dalo se to stále slušně jet.
 
Velmi vysoké tempo jsme drželi až do Hroznětína – obce na úpatí posledního, ale zato nejvydatnějšího horského stoupání do 1000 m.n.m., dlouhého 12 km. Tam jsem po stovce ujetých kilometrů cítil, že dál už s Láďou tempo neudržím. Rozloučili jsme se a finále šel každý za své, což znamená, že mi Láďa záhy ujel.
V nejprudší pasáži stoupání jsem se pak už táhnul jako zraněné zvíře, ozývala se velká únava a drobné křeče do stehen.  Závěr kopce je už ale relativně mírnější a tak jsem dojel  do cíle – Horní Blatné, Láďa tam byl o čtyři minuty dřív.
  Výsledek cesty je parádní – průměrná rychlost 22 km/h, nejvyšší rychlost z kopce 65,6 km/h, čistý jízdní čas 5:07:32  a s přestávkou na oběd trvala cesta celkově pod 6 hodin!
Po rychlé sprše jsme chvátali rozbít kyselé nohy zásaditým Prazdrojem a myslím, že se to vcelku povedlo. Zkrátka pěkně užitá sobota na koloběžce!